OldřichKulhánek

Oldřich Kulhánek se narodil 26. února 1940 v Praze. V letech 1958–1964 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Karla Svolinského.

Ve své tvorbě se věnoval leptu, litografii a kresbě (v počátcích také litografické kamenorytině). Je autorem českých bankovek, na jejichž návrzích pracoval v letech 1992–1993. Zajímavostí je, že novou bankovku navrhl již v roce 1971. Jeho desetikoruna tehdy vyhrála anonymní soutěž. Když komunistický režim nicméně zjistil, že autorem vítězného návrhu byl Oldřich Kulhánek (v té době persona non grata), vítězné zpracování tématu Mistr Pavel z Levoče realizováno nebylo a definitivně skončila i praxe anonymních soutěží.

Oldřich Kulhánek vytvořil více než 40 poštovních známek, včetně té k 800. výročí vydání Zlaté buly sicilské, která se stala známkou roku 2012. Je také autorem přes 220 ex-libris (1975–2010). Ilustroval rovněž řadu významných literárních děl, mimo jiné romány Karla Čapka.

Jeho tvorba i život byly poznamenány dobou, ve které žil. V roce 1971 byl zatčen StB a obviněn, že svými grafikami z let 1968–1971 hanobil představitele komunistických zemí (čímž bylo míněno především vyobrazení Stalina v některých jeho leptech). Případ byl, tak jako mnoho jiných, vyfabrikován agenty Státní bezpečnosti. Po měsíčním věznění byl propuštěn a po dva roky každých čtrnáct dnů vyslýchán. U soudu v roce 1973 na lavici obžalovaných „usedlo“ jeho 11 grafických listů a 9 prací jeho kolegy Jana Krejčího, které byly následně odsouzeny k likvidaci. Indiskrecí jednoho z přísedících se později dozvěděl, že odsouzená díla byla nakonec spálení ušetřena. Soudci si je rozebrali, tedy ukradli. Oldřich Kulhánek k tomu říkal: „Tehdy jsem pochopil, že ani tragické životní situace nepostrádají špetku humoru, pravda, většinou velice černého.“

V důsledku zmíněného procesu měl Oldřich Kulhánek v 70. letech totální zákaz výstav, spolupráce s nakladatelstvími a také publicity. Díky řadě přátel však neztrácel kontakt s evropskou výtvarnou scénou. V roce 1971 se například zúčastnil pod pseudonymem Ulrich Böhm výstavy k 500. výročí narození Albrechta Dürera.

V 80. letech ilustroval první knihy. Vytvořil litografické listy inspirované lidskou tváří a lidskýma rukama, a rovněž dílem George Orwella. Jeho perokresba „Pokušení“ získala v soutěži knih na faustovské téma v Lipsku stříbrnou cenu (typickou absurditou doby bylo, že zlatou cenu v soutěži na dané téma získalo dílo o Friedrichu Engelsovi).

Období po roce 1989 umožnilo Oldřichovi Kulhánkovi se plně věnovat umělecké práci a vytvořit několik impozantních cyklů litografií i kreseb („Job“, „Pády“, „Parabola“, „Ecce Homo“, „Funny Money“, „Proces“ a mnohé další). Stejně tak mu pád totalitního režimu otevřel dveře k hostování na univerzitách v USA, kam se rád opakovaně vracel přednášet.

Svou tvorbu prezentoval na bezpočtu samostatných i kolektivních výstav v České republice (Československu) i v zahraničí, například v Belgii, Nizozemí, Německu, Rakousku, Japonsku a USA. Ve Spojených státech se také uskutečnila jedna z jeho největších retrospektivních výstav, a to v Chicagu v roce 2007.

Díla Oldřicha Kulhánka jsou zastoupena v nejprestižnějších světových sbírkách: Library of Congress (Washington, USA), Albertina (Vídeň, Rakousko), Kupferstich-Kabinett (Drážďany, Německo), Centre G. Pompidou (Paříž, Francie), The Art Institute of Chicago (Chicago, USA), Bibliothèque Royale (Brusel, Belgie), Stedelijk Museum (Amsterdam, Nizozemí), Národní galerie (Praha, ČR) a v mnoha dalších.

Oldřich Kulhánek získal řadu domácích i zahraničních ocenění. Prestižní ceny mu byly uděleny na Biennale Frechen, 2. Pražském salonu, Biennale Ljubljana, 4. Biennal Exhibition of Prints ve Wakayamě a jiných mezinárodních soutěžích a přehlídkách. Do této kategorie patří také The Grand Diploma for Graphic Art Tuzla. V roce 2013 obdržel in memoriam cenu Vladimíra Boudníka za celoživotní dílo. Jeho životní postoje a tvorba byly oceněny také na půdě Sněmovny reprezentantů Spojených států. Poslanec Rahm Emanuel v Kongresu při příležitosti chicagské výstavy Oldřicha Kulhánka ve svém prohlášení rekapitulujícím jeho umělecké a občanské zásluhy poděkoval tomuto „světoznámému umělci … za jeho oddanost umělecké tvorbě a svobodě projevu“.

Oldřich Kulhánek byl předsedou známkové komise České pošty a prezidentem Nadace Hollar.

Umělecký odkaz Oldřicha Kulhánka zachytily čtyři rozsáhlé publikace: „Monografie O. Kulhánek“ (1997), „Oldřich Kulhánek: Ex-libris 1975–2010“ (2010), „Oldřich Kulhánek & Miloš Ondráček: Známková tvorba 1990–2011“ (2012), „Oldřich Kulhánek: Odvaha a fantazie“ (2023).

Oldřich Kulhánek žil a pracoval po celý svůj život v Praze. Zemřel 28. ledna 2013.